Vložte svůj PR článek zdarma

Když jsem ji viděla na jevišti Divadla Kolowrat ve hře Plač, napadla mě naivní úvaha: Jak je možné spustit slzy na povel? „Musíte uvěřit situaci,“ říká Taťjana Medvecká, „pak se rozběhne jakýsi mechanismus uvnitř a prostě se to stane.“

Diskutujte: V jaké roli máte Taťjanu nejraději?

Kdysi jsme s Miroslavem Macháčkem dělali hru Jako bychom se ani neznali. Byla tam situace, kdy jsem se měla rozbrečet, jenže jsem byla moc mladá a neměla žádné zkušenosti. Pak jsem před premiérou četla nějakou Hrabalovu povídku, šílený doják, ronila slzy a říkala si – kéž by to takhle samozřejmě šlo i na jevišti! Dnes se mi slzy přihodí snadněji, ale pořád je pro mě jednodušší se rozesmát než rozplakat.

Kdy jste naposled plakala v civilu?
Dojímají mě krásné a ušlechtilé věci. Víte, co třeba miluju? Bude to znít komicky a moc vznešené to taky není, ale miluju, když hraje Barcelona El Clasico nebo třeba finále Ligy mistrů. To jsem vždycky naměkko.

Vy rozumíte fotbalu?
Několikrat se mi podařilo odhadnout, kdy byl ofsajd, ale sudí bych opravdu být nemohla. Mě baví, když vidím tu sdílenou radost. Musím si odmyslet, co všechno za tím je – nesmyslné ceny za hráče, celý ten obchodní cirkus kolem. Ale když pozorujete, s jakým nasazením hrajou, jak celý tým společně maká, to je přece nádhera… Ještě nikdy jsem na „velkém“ fotbale nebyla, ale věřím, že atmosféra tam musí být úžasná. Můj muž fotbal bere s rezervou, tatínek ho miloval. Asi v deseti mě vzal na Strahov, kde jsme hráli proti Maďarům, a já tak strašně fandila, že jsem přišla o hlas.

Zakopete si někdy taky?
To ne – strašně nerada běhám. Nebyla jsem nikdy sportovní typ. Měla jsem spoustu jiných zájmů, hodně četla – spíš takový malý brejlatý šprt s nosem zabořeným v knihách.

Ve Viole máte večer poezie věnovaný Jaroslavu Seifertovi. Ten nedokončil školu, protože studoval zásadně po hospodách, kde skládal básně za pivo…

Moje univerzity života se v hospodách nekonaly. Není mi tam dobře. Cinkot půllitrů, pořvávání přiopilých hostů, pach záchodků, kouř… Takhle nějaká stylová vinárna, útulná kavárna nebo restaurace, kde dobře vaří, to naopak vítám, ale hospody v pravém slova smyslu nevyhledávám.

Opila jste se někdy?
To bych spočítala na prstech jedné ruky. A když už se to stalo, styděla jsem se za sebe a napadalo mě: Máš tohle zapotřebí? Naštěstí mi k poučení stačí málo. Nemusím znova a znova zjišťovat, že dělám blbost.

Jste takhle vzorná ve všem?
Nejsem vzorná. Jsem obyčejná. A mediální zájem mě uvádí do rozpaků. Jsem ochotná bavit se o své práci – ta mě naplňuje a věřím, že snad může lidi zajímat. Ale ještě radši jsem, když namísto rozhovorů lidi přijdou do divadla, protože to o mně řekne nejvíc.

Více se múžete dočíst v celém článku Taťjana Medvecká: Když mám radost, skáču a vydávám skřeky. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Kafe s….