Bohatý exmanžel se tváří jako chudák a nechce na dceru platit
Žádat o zvýšení výživného rovná se bojovat s větrnými mlýny. Alespoň podle mých zkušeností. Po rozvodu mi na dceru (byly jí tehdy necelé dva roky) bývalý muž platil nejprve 300, později 450 Kč měsíčně.
Podotýkám, že tím jeho otcovský zájem končil, nikdy své dítě nenavštívil, nenapsal mu ani nezavolal.
Dcera má atopický ekzém a astma, takže jsem s ní jezdila dvakrát ročně do lázní. Potřebuje zvláštní režim i stravu, což je pro mě finančně náročné, mému exmanželovi to je ale srdečně jedno. Přitom vím, že na tom vždy byl finančně lépe než já, protože spolu se svým otcem podnikal a firma prosperovala.
Bere pět tisíc
Příjmy ovšem nepřiznával, byl v podniku veden jako zaměstnanec na poloviční úvazek s platem 5 500 Kč! Pokoušela jsem se o domluvu s dceřiným „lžidědečkem“ – omlouvám se za tu ironii, ale ten člověk mi řekl, že si za všechno stejně můžu sama, že jsem se nemusela rozvádět.
Podle něj jsem měla vydržet s alkoholikem a nechat si tu a tam vrazit pár facek. Jako to ostatně celý život dělala jeho žena.
Nakonec mi nezbylo než zažádat o zvýšení výživného soudní cestou. Čekalo mě martyrium dokazování: moje příjmy, ale hlavně lékařské posudky o zdravotním stavu dcery.
Oficiální plat bývalého manžela byl samozřejmě stále nízký, protože byl „chudák“ dlouhodobě na nemocenské s játry a pak ještě tři měsíce v protialkoholní léčebně. Tu mají notorici v našem státě zdarma, také já mu ze svých daní na terapii nedobrovolně přispěla.
Přitom byl stále veden jako zaměstnanec firmy svého otce na poloviční úvazek, a tak i „papírová mzda“ tomuto stavu odpovídala. Ale jak jsem mohla u soudu dokázat, že je to všechno podvod a že je ve skutečnosti spolumajitel firmy, které se dobře daří?
V roce 2002 jsem se zvýšení výživného konečně dočkala – na 1 000 Kč měsíčně. Byla to ta nejvyšší možná částka, kterou na základě uvedených příjmů soud mohl otci mé dcery přiklepnout. Co na tom, že jezdil v luxusním autě a nosil značkové oblečení!
Chudáček
K soudu doklopýtal ztrhaně, nezdravě vyhlížející chudák v obnošených džínách a vytahaném svetru s prokázanými příjmy na hranici chudoby. Souchotinářsky pokašlával, tvářil se pokorně a byl bledý.
Soudkyni se nad ním zalily oči nefalšovanými slzami a vrhla na mě pohled plný hlubokého nesouhlasu. Co ta chamtivá potvora (tedy já) s celými 12 000 Kč hrubého měsíčně po tom nebožákovi chce? Dostane tisícovku a dost!
Jenže ani tu tisícovku jsme nedostávaly pravidelně, takže otec dluží své, dnes již dvacetileté dceři, která studuje na vysoké škole, přes 60 000 Kč.
Trestní oznámení, jež jsem na něj kvůli dlužnému výživnému podala, sice vyznělo tak, že částku musí zaplatit, ale dodnes ji nevyrovnal a nic se mu nestalo, protože je nemocný a nemajetný.
Když to vyprávím, vzteky bych brečela. Nabyla jsem dojmu, že dluhy otců vůči dětem náš stát moc nezajímají.
Hlavně že jsou peníze na pokrytí miliardových pohledávek majitelů sázkových kanceláří. A koho by pak vzrušovalo nějaké dlužné výživné v řádu desetitisíců, že?
Alena
Více se múžete dočíst v celém článku Bohatý exmanžel se tváří jako chudák a nechce na dceru platit. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.