Vložte svůj PR článek zdarma

! A přišli rovněž na to, že klevetníci se dožívají vyššího věku a mají pevnější zdraví než „neklevetníci“! Takže: „Víte, že Kateřina Brožová má dalšího…“

Drby můžou ublížit, znepříjemnit někomu život, pochroumat vztahy, ale (ty pozitivní) umějí i posílit, zvednout sebevědomí nebo pomoci. Každopádně léčí!

Studie z USA ukázala, že při běžném tlachání se ženám zvýší hladina progesteronu v krvi, čímž se sníží jejich stres a navodí se libý pocit. Klevetnice se uvolní a dostanou do pohody.

Onen hormon ovlivňující hlavně menstruační cyklus působí i na tvorbu sociálních vztahů, vzbuzuje vzájemné city a vyvolává konání dobra. Lékaři podotýkají, že mozek se díky „drbárně“ také brousí v rozeznávání přítele od nepřítele.

„Klevetění sníží hladinu adrenalinu, čímž se lidé cítí lépe,“ míní spoluautor jednoho z výzkumů Robb Willer působící na americké univerzitě v Berkeley.

Klepy jsou nesmrtelné (i smrtící)

Vyprávět si s nejlepší kamarádkou o novinkách v obchodech, slevách, o tom, co v práci, co on, co na diskotéce a probrat kamarádku, která tu ke své smůle není, je běžná praxe dam. Stejně to ale – i když prý méně – dělají muži.

„Je třeba říct, že tento fenomén je starý jako lidstvo. V době, kdy žil člověk ve smečce a jeho základním problémem bylo přežití, se asi též u ohně ‚drbalo‘, ale spíš o možném nalezišti jídla, o bezpečí a tak dále.

Rozhodně to nebylo ve stylu drben z pavlačí a dvorků v minulém století!“ říká psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek, ředitel Alea – psychologie, s. r. o., v Praze.

„Každopádně je přirozený znak lidské psychiky, že rádi mluvíme o někom jiném a neradi o sobě. Zjevně to má hlubokou psychologickou příčinu – sebereflexe, sebepoznání je totiž někdy bolestivá a nepříjemná věc.“

Probírání různých „zpráv“ o druhých nám lahodí a lahodit bude, už proto, že nás odvádí od vlastních nedokonalostí, problémů apod.

Drbárna o sousedech, příbuzných, šéfech i kolezích je věčná! Děláme to také z nudy, z touhy získat morální převahu, mstít se.

Jen pozor: drb může někdy skončit podáním trestního oznámení, rozvodem drbaného či jeho sebepoškozením.

Šuškanda v práci

Vědecký výzkum z Velké Británie (2009) ukázal, že ženy v práci tráví drbáním kolegů v průměru 69 minut denně! To znamená, že ze svého aktivního působení v zaměstnání asi tak dva roky prodrbou.

Přitom ovšem zvládnou zacílit na 5,1 témata – narozdíl od mužů, kteří jich při drbání kolegů zvládnou pouze 4,6!

Psychologové míní, že tlachy tohoto typu můžou ovlivnit kariéru jedince, respektive jeho postup. Co víc, pomocí drbů lze budovat lepší vztahy na pracovišti!

Každopádně více než 53 % zaměstnanců přiznává, že pomlouvá kolegy a firemní politiku (toto téma vede nad řečmi o rodině, soukromí a pocitech).

Každý desátý britský zaměstnanec připouští, že mluví častěji o šéfovi než o hlavních zprávách dne z domova a ciziny.

„S drby na pracovišti se to musí umět – nepředávkovat, nezaměňovat s tajemstvím a dělat, že vím míň než víc. U přijímání drbů se tvářit překvapeně, ale vždy být diplomat,“ směje se sociolog Petr Freiman:

„Jinak máte punc drbna roku a je pro vás s novinkami šlus. Maximálně vás budou využívat jako spolehlivý tlampač.“ Ideální je drby znát, dělit dvěma a pamatovat si je.

No jo, ty ženské!

Zamilovanost do drbů se připisuje jen ženám a čím nižšího vzdělání jsou, tím lépe, jenže stačí číst informace, které zveřejnil internetový server WikiLeaks z důvěrných diplomatických depeší, a je jasné, že v tom nejedou jen dámy mdlého rozumu.

V tomto případě i mužští členové diplomatických sborů drbali jako zběsilí. Klevety se týkaly jejich zahraničních protějšků a psychologové k tomu řekli: drby se vytvářejí ve všech skupinách od středoškolské po diplomatické.

„Skupiny se snaží vymáčknout pravdu. Je to de facto tvorba neformálních zpráv. Ač se to nerado slýchá, drby jsou zřídka lživé a také ne vždy jsou zlé,“ píše psycholog Charles Walker z Univerzity sv. Bonavetury v New Yorku. Každopádně připustil, že rychleji se šíří vždy drby negativní…

Zpět k dámám. Člověk je tvor společenský, a tak obvykle bojuje i o své místo na žebříčku popularity (v práci, klubu, partě, spolku…).

Ženy navíc ono „informování“ berou jako součást sblížení – věda míní, že tak chápou ochranu vlastní komunity a navíc si tím zvyšují sebevědomí.

Obří omluvenky jim nesou foniatři a neurologové: 1. Sluchový systém žen funguje nejdokonaleji při drbání a pomlouvání, neboť se mozek maximálně soustředí. 2. Ženy mají v mozku víc nervových buněk určených k hovoru, proto mluví třikrát častěji než muži.

Přijde-li na přetřes sex, ženy tichnou a hovor přebírají pánové. K pomlouvání a zájmu o drby se z výzkumu Siemens Hearing Instruments hlásí každý druhý muž a klepy vyslyší čtyři z deseti pánů!

Útěk od vlastních problémů

„Fenomén probírání ověřených a neověřených zpráv došel vrcholu vstupem moderních sdělovacích prostředků. Je tu bulvár tištěný i na internetu, kdy se kliknutím na počítači lze dozvědět haldy historek o někom jiném.

Jsem přesvědčen, že to je lest, kterou si člověk na sebe vymyslel, a dokazuje ono vyřčené, že utíká od vlastních problémů,“ říká Slavomil Hubálek a doplňuje, že při psychologických vyšetřeních řady jedinců se potvrzuje, že hlavně lidé s nadměrným množstvím vlastních problémů a neuspořádaným životem (partnerským, rodičovským) milují zprávy o tom, která herečka se rozvádí, kdo se vyspal s kým, kdo skončil v blázinci.

„Nejatraktivnější jsou zprávy o vraždách, úmrtích a pohřbech, ačkoli většina lidí říká, že to neradi slyší,“ krčí rameny psycholog. Palcové titulky Zbláznila se, Skočila z okna apod. zabírají.

„Pravda je, že ona starostlivost o druhé vede také k sociální kontrole, čímž má pozitivní funkci. Na vsi, kde znal každý každého, nebylo možné ukrást svého času ani hrábě, protože by se tím dotyčný znemožnil.

Dnes to tak neplatí, lidé se neznají v domě, natož ve městě, proto se stávají případy typu vlčí děti, Natascha Kampuschová či Josef Fritzl. Tady působí i nechuť lidí z okolí něco říkat, obava ‚zaplést se‘, ale to jsme jinde.

Myslím, že v tomto ohledu může mít drbání obecně pozitivní funkci,“ tvrdí Slavomil Hubálek s dovětkem, že někdy se ve výpovědích svědků trestních kauz objeví věta: „Jo, ale o tom se v okolí drbalo už léta.“

Všeho s mírou

Svatby králů, lásky princezen, klepy kolem dvorů zajímaly poddané odedávna. Tyto novinky v ústním podání byly přijímány lidmi vděčně, i když jejich přenos nebyl rychlý a obsah zastarával.

„Dnes tomuto zájmu vychází vstříc profesionální služba – bulvár! Nezapomínejme, že to je byznys, takže ony zprávy mají zákonité atributy.

Vraťme se k běžnému spíš ústnímu drbání mezi lidmi, kde centrálním tématem jsou mezilidské vztahy,“ znějí slova odborníka na lidskou duši, který přiznává, že sejde-li se parta psychologů, stočí se časem profesní hovor k povídání o politice, kde dokážou účastníci zpracovat jak validní informace, tak drby.

„Když si pár chlapíků u piva a pár ženských u kafe dobře a mile podrbe, má to pro ně ozdravný, očistný účinek,“ připojuje se k názoru kolegů Slavomil Hubálek. Drby mají typologizaci – lze je minimálně dělit na dobré a zlé, které se blíží pomluvě.

„Sdělení „ona s ním možná něco má“ může být ale jak veselá historka ze života, tak pomluva, která plodí žárlivost a škodí. Ohraničit, kdy ta věta ublíží a kdy je nevinná, nelze.

To je riziko podnikání, tedy spíš šíře tlachání,“ upozorňuje. Z toho je jasné, že tady dvojnásob platí Všeho s mírou!

Jak vzniká, jak se vyvrací?

Drbat se dá o všem, žádné téma není zakázáno. Jen lze říct, že není fér posílat dál obsah toho, co nám někdo sdělil jako tajemství, a to, co se „vaří“ doma.

Přesto 13 procent žen zahrnutých v britské studii uvedlo, že úmyslně předávají tajemství dál, třebaže „jen“