Vložte svůj PR článek zdarma

Foto: Isifa

Čtyři roky hledání kvalitního porodníka pro nemocnici Jihlava zažil prof. Aleš Roztočil, primář tamního gynekologicko-porodnického oddělení a člen Sdružení nemocničních gynekologů (SNGP).

„Prostě nejsou!“ konstatoval Obdobně se prý vzdychá v dalších porodnicích. Menších i větších. Je porodnická krize?

Lítáme v tom všichni?

„Je to celostátní problém a potýkají se s ním i jiné země,“ naznačuje MUDr. Katarína Csicsaiová, primářka gynekologicko-porodnického oddělení Městské nemocnice v Neratovicích.

Co se stalo? Dost praktikujících porodníků-gynekologů se přesunulo do soukromého sektoru (hlavně do ambulancí, kde není služba až tak složitá), pár šikovných zmizelo v cizině a mnohé mladé nástupce od oboru odrazují žaloby, které se na porodníky dnes hrnou.

Navíc se v nemocnicích stupňují nároky en bloc a menších porodnic ubývá.

Nedostatek kmenových porodníků pociťují nemocnice různě. Jedněm chybí střední věk, dalším mladí, jiným ti s atestací, někde muži.

„Mně o tomto propadu není moc známo. Nás se netýká. Fakt je, že se tu o místa ucházejí jak absolventi, tak porodníci z menších porodnic, kde je práce třeba vzhledem k menšímu počtu porodů neinspiruje,“ říká profesor MUDr. Michael Halaška, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF FN Na Bulovce v Praze, kde se ročně narodí přes 2 000 dětí.

Trochu legislativy

Aby porodnice získala akreditaci pro další vzdělávání lékařů, musí provádět alespoň 600 porodů ročně. Ty, jež na toto číslo nedosáhnou, jsou de facto odsouzeny k zániku.

Nemíří do nich mladí lékaři s ambicí v oboru postoupit – získat atestaci, mít započítaná léta pro praxi, samostatně na oddělení sloužit. Zde růst papírově nemohou, často se ani nedostanou k počtu a typu úkonů, jež atestace žádá.

Středněvěcí (už s atestací) váhají zda zůstat, letití mizejí do penze. „V České republice existuje snaha zrušit malé porodnice. Dříve byl limit tři sta porodů, chystá se osm set, přitom se rodí méně dětí.

My se na to můžeme akorát dívat a ptát se, proč se za této situace má koncentrovat péče do několika málo center,“ uvedl v dubnu ředitel turnovské nemocnice Tomáš Sláma. Dnes je zdejší porodní oddělení, které postupně přišlo o akreditaci, zavřené. Nenašli se porodníci.

Trend rušení menších porodnic trvá. Chápou ho i odborníci z branže. Hlavně z velkých zařízení. Před pár dny poslali představitelé SNGP ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi stanovisko k počtu porodnic u nás:

„Za racionální minimální požadavek umožňující získání a udržení dostatečné erudice personálu, lze považovat alespoň dva porody denně, tedy 700 až 800 porodů za rok.“ Dál je filištínská věta: „Bylo by nešťastné, aby se z počtu porodů za rok stalo jediné výběrové kritérium.“

Stěhování za porodnicí?

Malé porodnice se ruší, větší praskají ve švech. V Praze se musejí ženy registrovat k porodu ve 12. týdnu gravidity, jinak mají smůlu.

Specializované pražské ústavy, které mají v oblasti porodnictví renomé a u nichž se ví, že jsou vybaveny supermoderním zázemím pro rodičky i děti, cítí tlak v zájmu o sebe už teď.

Co až se zruší další porodnice? „Pokud zrušíme porodnice, kde je pod 600 nebo 800 porodů za rok, musíme je nahradit – musela by se péče soustředit do velkých ústavů a ty na to zatím nejsou připraveny,“ varoval prof. Alois Martan, přednosta pražské kliniky U Apolináře VFN, která patří mezi ty přeplněné.

Do podobných se kvůli modernímu vybavení, množství výkonů i možnostem získat zkušenosti s řadou rizikových situací atp., mladí porodníci sem tam uchylují.

To je Praha, Brno, Plzeň… A dál? Šéfka Asociace nemocnic České republiky a ředitelka FN Plzeň Jaroslava Kunová pro média uvedla:

„Je nedostatek gynekologů, protože pojišťovny nasmlouvaly velkou síť ambulantních specialistů. Ti jako soukromníci pobírají lepší platy, ale nemusejí sloužit odpoledne, o víkendu a podobně.

Zbytek pracovní doby přecházejí na nemocnice, kde je ale potřebného personálu nedostatek, protože kdo mohl, šel do soukromí“.

Ne všichni souhlasí, ale většina by ráda od ministra systémová řešení, nikoli akce ode zdi ke zdi. Dočkají se?

Čím lépe, tím hůře!

Porodnictví je obor krásný, stojí u zrodu života, jenže pro lékaře je psychicky náročný. Selhání nebo problémy při očekávaném příchodu novorozence jsou vykoupeny výčitkami, sebetrýzní, soudem.

Porod zůstal navzdory pokroku nejrizikovějším stavem v životě člověka! „V osmdesátém roce proběhlo v naší porodnici pět set porodů a došlo k deseti novorozeneckým úmrtím.

Letos jsme měli tisíc pět set porodů a dvě miminka byla mrtvá ne naším zaviněním. Na jednu stranu se péče o matku a dítě zdokonalila – jsme jedni z nejlepších na světě, na druhou tím lidé nabyli dojmu, že se nemůže nic stát.

A když, tak je to určitě vina lékaře, personálu – příroda jakoby neexistuje. Ale to je omyl, dokud je člověk smrtelný, možnost smutných událostí tu je,“ přiblížuje MUDr. Aleš Klán, primář porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice NH Hospital, a. s., Hořovice.

„Ani dokonalé vyšetřovací metody, monitory a přístroje některé vady u človíčka nezjistí nebo se nepoznají, což vede k nepříjemným koncům. Stížnostem na policii, soudům.

To vrhá na porodní personál špatné světlo a mladí lékaři se této eventuality začali podvědomě bát. I to je možná příčina odlivu zájmu o obor,“ přemítá hořovický primář, k němuž se přidává kolegyně Katerína Csicsaiová:

„Populace ‚nepřipouští‘, že zdravá žena, která rodí, může mít nějaké komplikace, a očekává zdravého novorozence a zdravou maminku.“

Bojte se diktátu matek?

Stát se dnes porodníkem řada mediků netouží. Mnozí v médiích vysvětlují: „Je to dřina a stojíte denně jednou nohou v kriminále nebo se hádáte s matkami!“ Vědí, o čem mluví.

„Často se setkáváme se ženami, které mají svou představu o průběhu porodu, a odmítají akceptovat medicínské postupy, jejichž cílem je zajistit bezpečnost pro matku a plod,“ přiznává reálné trable primářka z Neratovic a dodává:

„Porodníka, který je odpovědný za průběh porodu tak staví do situace, kdy ho nutí akceptovat jejich práva, ale de facto právní odpovědnost lékaře-porodníka zůstává.

Ony tzv. alternativní porody jsou navíc potencované i některými porodními asistentkami, které v konečném důsledku nemají za porod odpovědnost.“

I tyto zvěsti dnešní medici zvažují. Stojí porodní specializace za to? „Vybírat si porodnictví lze během studia jen na základě zkušenosti! Já měl jako student na čtyři sta porodů. Když jsem porodil první miminko, byl jsem ztracen.

K tomu oboru musíte přilnout a pak negativa neberete v úvahu. Chápu, že kdo ze studentů není fanda konkrétního oboru a je spíš na vodě, cíleně vybírá něco méně rizikového,“ krčí rameny Michael Halaška.

Tak se suďte!

Žalob na lékaře – porodníky nevyjímaje – přibude, hned jak to prý bude pro právníky kšeft. „Nepochybně se počet žalob, a nejen na porodníky, bude zvyšovat.

Je-li v Spojených státech údajně sedmdesát tisíc právníků specializováno na vymáhaní odškodného od nemocnic a zdravotních zařízení, tak i česká klientela se k této možnosti upne. Už vznikl specializovaný právní obor,“ nezastírá Michael Halaška budoucnost, k níž se budou muset postavit čelem hlavně zřizovatelé nemocnice.

Ovšem, kdo nic nedělá, nic nekazí. Dlužno dodat, že porodníci bývají srdcaři, tak tohle všechny neodradí. Konečně, už dnes čelí porodníci žalobám víc než jejich kolegové.

„Nevěřím, že se porodnická činnost v Česku zhroutí zítra, mně se každoročně hlásí dva tři absolventi. Pravda, vesměs ženy. Profesně je nepodceňuji, přestože práce u nás jsou noční a víkendové služby, přesčasy, stres.

Více se múžete dočíst v celém článku Nedostatek por