Vložte svůj PR článek zdarma

„Navíc si myslím, že internet je přehlcený tolika blogy, že kvantita vítězí nad kvalitou obsahu.

Ovšem přišel tak silný zážitek, že jsem poprvé v životě pocítila potřebu ‚vypsat se z něj‘. A hlavně – zdálo se mi to smysluplné.“

O co jde? „Navštívila jsem s babičkou ze zvědavosti předváděcí akci pro seniory. A protože zážitek předčil i mé nejhorší představy, muselo to ven. Co se na těchto akcích odehrává, je horor, nestydatá manipulace se slabšími!

Podívejte se prosím na mou adresu http://sinera.blog.cz, tam to všechno podrobně uvidíte. Varujte hlavně starší lidí – své rodiče a prarodiče, kteří nemají přístup k internetu!“

Případ Silvy Dymákové jsme si vybrali jako typický pro bojovné použití blogu. Něco mě rozčilí, tak to začerstva dám na síť a doufám, že čtenáři budou ti správní lidé (pokud vůbec můj blog někdo v džungli ostatních zaznamená).

„Moje cílová skupina je vlastně o pár desítek let starší než dnešní googleři,“ připouští Silva Dymáková jisté omezení.

„Naštěstí tu ale jako prostředníci fungují děti a vnoučata. Poznávám to podle ohlasů na fóru – například mi napsala žena, jejíž matka koupila předražené hrnce, a ještě měla radost, jak dobře a výhodně je pořídila.

Zoufalá dcera hledala na internetu informace, kterými by mohla matku vyvést z omylu, a našla můj blog. Vytiskla ho a dala matce přečíst. Můžu jen doufat, že si z něj ta paní bude schopná do budoucna vzít poučení…“

Minikampani k tématu, které jsme v Květech probírali mnohokrát, do budoucna zřejmě pomůže Charita. Ta by mohla vytištěný varovný blog šířit mezi své klienty v seniorském věku.

Bylo založení blogu komplikované? „Šlo o jednu z nejsnadnějších věcí v mém životě – stačí počítač, pár minutek a je z vás bloger(ka).

Na druhou stranu ale právě proto je už blogů tolik, že se v nich člověk snadno ztratí. Ani já nemám čas procházet stále nové a nové – mám však pár osvědčených, kterým zůstávám věrná.

Patří mezi ně třeba http://blog.digizone.cz/, http://okamura.blog.idnes.cz/ a maixner.blog.iDNES.cz,“ říká bojovnice proti sprostému šizení babiček a dědečků.

Nesnesitelná lehkost sdělování

Blogosféra je neprostupná džungle, jejíž rozměry budí úžas. Jen naše největší blogerská stránka Blog.cz tvrdí, že momentálně nabízí téměř 800 000 blogů, jejichž autoři zveřejnili přes 35 milionů článků.

A to u nás Blog.cz není zdaleka jediný. Na pamětníky to působí, jako kdyby si všichni „mladí a neklidní“ dali závazek psát co nejvíc. Snad proto, aby ještě zdůraznili dekadenci internetu, který se hroutí vlastní vahou?

Podle údajů z Blog.cz jsou v jeho komunitě „všechny skupiny internetové populace“.

Hlavní část uživatelů tvoří dívky ve věku 11 až 14 let, které si zde vedou internetové deníčky a stránky o módě, lifestylu a celebritách.

Najdou se tu ale i blogy profesionálních spisovatelů a známých osobností z řady oborů. Modelka Dominika Myslivcová prý „svou popularitu odstartovala právě na Blog.cz“.

Můžete se zde začíst do fantasy románů od Michaely Burdové, knih Daniely Mičanové (danielamicanova.blog.cz) či do povídání o jídle od foodblogerky Šárky Skachové (dolcevita.blog.cz).

Právě jejímu blogu se spolu s blogem fotografa Zdeňka Thomy (thomuv.blog.cz) dostalo té cti, že jsou na základě výběru Národní knihovny ČR archivovány v rámci projektu WebArchiv.

Pod křídly Blogu.cz, který od jeho tvůrců z firmy Jyxo předloni koupila TV Nova, najdete všehochuť názorů na všehomír opepřenou přítomností pár celebritních komet (Miro Šmajda) i trvalek (emigrant v USA Ross Hedvíček, novinář Ondřej Höppner, „nováci“ David Vaníček, Jaromír Chalabala apod.).

Je libo vánoční recepty, čerstvé milostné verše, návod k výrobě bomby či pár zaručených technik sebevraždy? To všechno a ještě miliony dalších věcí na blozích najdete.

Je to jak nahodit udici. Do kanálu?

Existují úctyhodná a zavedená blogová společenství, která se věnují hlavně vědám, historii, politice a ekonomii. Pánové a dámy na nich promlouvají chytře a cizoslovně, občasný vetřelec rychle prchá.

Kromě nich však ještě existuje „ta pravá“ blogosféra, v níž je možné téměř všechno. Pestrost témat je daná jednoduchostí jejich umístění na webu: stačí okamžik. A je to zadarmo!

Návštěvník pak nestačí zírat, co všechno blogy obsahují. Istanbulský Velký bazar násobený milionem – to je tak přibližná paralela.

Živý materiál jejich stránek by se dal hníst dlaněmi do neuvěřitelných tvarů: po takovém nekonečném proudu inspirace museli toužit Alexander Dumas či Charles Dickens, Jaroslav Hašek nebo Bohumil Hrabal.

Blogeři vlastně už jaksi z definice „nastavují společnosti křivé zrcadlo“, od toho rovného jsou zde oficiální média.

Zdaleka všechny nelze brát vážně (na rozdíl třeba od slavných stránek Neviditelný pes.cz, které na naši scénu uvedl Ondřej Neff jako vůbec první český blog).

Jen při letmém nahlédnutí do čerstvého materiálu jsem třeba právě teď škobrtnul o blog dámy horující pro současnou křesťanskou hudbu.

Prozrazuje, že není odbornice, proto chce psát jen věci, které ji v dané souvislosti zaujaly. „Možná to nebude nikdo číst a nebo jenom Danka. Ale neva, je to stejně zábava ,“ píše s odzbrojující upřímností. „Jo! Minimálně Danka to číst bude, neboj,“ zní první ohlas. Od Danky.

O pár bitů dál se o své zkušenosti au-pairky v Anglii a USA dělí Mardža (25) z Lovosic. Leckomu by asi nepřišlo korektní, že svou čtyřletou svěřenkyni Sydney nazývá „malá svině“, ale ty okolnosti…

Na blogu se au-pairka dozví jak reagovat, když otec dětí (tedy pan zaměstnavatel) začne být příliš přítulný. Většinou prý stačí nevinná poznámka: „Nemohl byste mi zítra v lékárně vyzvednout jeden krém? Je proti chlamydiím.“

Spíš pro mládence bude asi blog o dinosauřích kartách, které si můžou sami vytvářet. Komu nestačí pravé předpotopní potvory, nechť si laskavě vymyslí i nové.

Blog o nově otevřené škole v jednom menším městě poněkud čpí reklamou. Je tam prý všechno báječné!

Skoro jako představa tajemství věčného života, jež slibuje prozradit jiný blog. Jak se ukáže, jde vlastně o reklamu na nový film…

Jinak se ale firemním blogům – na rozdíl od zahraničí – u nás až tak nedaří: lidé jsou na reklamu v jakékoli podobě alergičtí.

Úspěch má ovšem po americkém vzoru zřízený blog 1 000 věcí, co mě serou…! Zpravidla sice jde o banality typu přeplněné tramvaje, ale i tak se tohle dílko dočkalo dokonce knižního vydání.

Je to fakt a je to zajímavé

Teprve když se jalovou sutí blogosféry prohrabujete dost dlouho, narazíte na opravdové klenoty. Pro mě je malým šperkem blog http://orna.blog.respekt.ihned.cz stavebního inženýra a čerstvého důchodce Jana Orny (66).

„Blogerem jsem se stal v roce 2006, pracoval jsem v té době na stavbě dálnice D8, byl jsem mimo domov. Po večerech jsem tedy sledoval internet a na e-Respektu mě zaujala výzva Založte si svůj blog.“

Psaní Jana Orny je to, co by měl člověk pod pojmem „blog“ správně najít: živé, aktuální, zajímavé, stručné.

Jeho autor popisuje třeba stavbu mrakodrapu City Tower na pražském Pankráci, historické nálezy při stavbě tunelu Blanka, ale také vzpomínky z dob studia nebo proměnu jeho milované Šumavy.

„Psaní a sledování reakcí čtenářů i diskusí je pro mě koníček, přináší mi řadu podnětů k přemýšlení,“ říká. </p